Celoroční chytání aneb Sezóna u nás nikdy nekončí | Pro členy Klubu chytání za 100,- Kč na 24 hodin

Carp liga 2014 – 2015

Jezero Borek – 1. kolo

     Dnes už legendární a nejstarší seriál kaprařských závodů jsme úspěšně zahájili a dokončili prvním kolem, které proběhlo na soukromé vodě Borek. Přijde mi trochu jednotvárné závod zhodnotit jen formou reportáže. Pokusím se ze svého pohledu tuto reportáž obohatit o třeba i zajímavé postřehy týkající se závodní kaprařiny tak nějak obecně a trochu i konkretizovat přístupy jednotlivých týmů. Doufám, že mi na dalším kole neomlátí o hlavu tento byť drobný náhled do jejich soukromé kuchyně. No a vezmu-li v úvahu své bídné závodní zkušenosti, třeba se kluci jen pousmějí a mávnou nad tím vším rukou.

     Tedy předně. Co to vlastně ty kaprařské závody jsou nebo konkrétně Carp liga? Jedná se o seriál čtyřkolových závodů, které v průběhu podzimu a jara vygenerují ty nejlepší. Ano jsem si jist, že nikdy nevyhraje tým, který by pouze jen dobře losoval, závody jsou čtyři. Pravdou je, že závodník může být sebelepší, ale los mnohdy veškeré šance na úspěch neúprosně zařízne. Jenže současná úroveň závodního pole je našlapaná, troufám si tvrdit, opravdu Závodníky. No a tito závodníci prostě dobrý až průměrný los nepouští. Jistě, že se vždy a všem nepodaří zvolit vhodnou závodní taktiku, ale to je následně jen kořením jednotlivých kol. Bohu žel, závodní kaprařina nebude nikdy během na 100m, kdy vyhrává ten nejlepší. V závodní kaprařině mají někteří ten cíl trochu dál než jiní a v extrémních případech ani cílová čára neexistuje. Proto se snažíme nastavit všem pokud možno co nejvyrovnanější podmínky už výběrem vody. Jezero Borek je krásná soukromá voda, které pod hladinou skrývá opravdu krásné a bojovné ryby. Místa a zázemí jedním slovem luxus. Anglický trávníček na místech tábořiště jsem dlouho nikde neviděl. Umím si představit opravdu pohodový týden prožitý na této vodě, ale co se týče závodů, více než cca 8 týmů na medailové pozice pomýšlet nemůže. Karty jsou prostě charakterem vody jednoznačně rozdané, a pokud na tyto top až průměrná místa sednou závodníci, není co řešit. A v tomto duchu se nesla i Carp liga. Necelá polovina týmů si užila nádherný závod, kdy do posledních vteřin nikdo nevěděl, kdo závod vyhraje. Nikdo neutekl a ani ve chvíli, kdy jsem převzal, po ukončení závodu, úlovkové listy, jsem netušil, kdo na bedně bude a kdo ne. Obrácená situace byla na mělčinách. Kluci si prostě protrpěli dva dny v podstatě s minimální šancí na záběr od bodované ryby. Mrzí mne to, ale i o tom jsou mnohdy závody a tento nebyl výjimkou.

     A teď něco málo k průběhu závodu a konkrétním situacím, kterých jsem byl svědkem. Týmy se rozmístily po jezeře a započaly s mapováním dna. Jen odskočím k pravidlům, aby jste se v mém popisu neztráceli. Na Borku se jednalo o nonstop závod z odhozu o délce 48hodin od 11:00 pátek do 11:00 neděle. Dle pravidel a vzhledem k charakteru vody bylo povoleno od příjezdu na místa do stratu závodu mapovat sektor ze člunu a ze člunu i krmit. Stejně tak vždy hodinu ráno a hodinu večer. Bylo jen na zvážení týmů, zda tyto úpravy pravidel využijí či nikoliv. Každopádně ryby, které v průběhu zdolávání zajely do vázek a musely být zdolány ze člunu a vykotvičkovány se do úlovků nepočítaly. Tedy jednoznačné odhoz a zdolání striktně ze břehu. Závodu se účastnilo 18 týmů. Tedy zpět k závodu. Týmy se rozmístily do sektorů a započaly s mapováním dna. Teď bych se rád zmínil o některých vychytávkách a jak k této činnosti někteří přistoupili. Samozřejmě, že se dá standardně zmapovat dno ze člunu, osadit na zajímavá místa tyčovky a k těm následně krmit a z těchto míst chytat. Někteří osazovali tyčovky právě na tato místa nebo si jen označovali zajímavé zlomy případně hranice sektoru spíše z praktického hlediska. Jiní k tomu přistoupili úplně jinak. Přiznám se, že nevím, kolik ha Borek má, ale odhaduji tak kolem 20ha. Tedy na 18 týmů byť to bude znít divně místa ne zrovna moc. No a jezdit potom v průběhu závodu svým lovištěm se nemusí vyplatit. Osobně si myslím, že tento pohyb je v průběhu hodně nežádoucí a celkem riskantní. A možná i z tohoto důvodu někteří zvolili důkladné zmapování dna před samotným zahájením závodu a v samotném závodě už na vodu prostě nevyjeli. Popíši jednoduchý systém, jak vědět, kde co v lovišti máte a schopnost reagovat na aktuální situaci dle potřeby s jistotou, že vaše montáže leží vždy přesně tam, kde chcete, tedy i v noci při odhozech na delší vzdálenosti s minimální odchylkou.  Na vodu vyjede jeden člen týmu a echolotem najde zajímavé místo, díru, vrchol lavice, vázku, zadní patu,…atd. Člen týmu ze břehu nahodí do tohoto místa a vlasec zaklipuje. Následně si přes dvě vidličky napočítá počet otoček a místo s tímto číslem a směrem na výrazný bod na horizontu zakreslí a zapíše. Tímto sice zdlouhavým, ale ve své podstatě velice jednoduchým způsobem zmapujete celý prostor svého loviště a v průběhu závodu můžete operativně reagovat na situaci a vždy přesně víte, co musíte udělat, aby vaše montáž ležela přesně tam kde má a je jedno, jestli je noc nebo den a nerozhodí vás ani utržená montáž a ztráta délky klipování. Tímto způsobem jste si schopni nachystat libovolný počet udic nebo spomb k případnému přesnému krmení. Uf, no snad se kluci nebudou zlobit, že pootvírám jejich závodní kuchyni. Beru to jen tak, že si svých případných úspěchů proti stále silnější konkurencí budou moci o to více vážit.

     Závod v 11:00 začal. Z hladiny jezera zmizely všechny lodě a čekalo se na první bodovanou rybu. Netrvalo to moc dlouho a začalo se chytat v hlubší a širší části jezera u hráze a už první ryby ukázaly, že obsádka jezera obnáší spíše větší kapry a pokud si dobře pamatuji, tak pod 6kg byla ulovena snad jen jedna ryba. Průměrnou váhu ryb odhaduji na nějakých 8kg. Doufal jsem, že byť podstatně méně se bude chytat i v místech u chaty a mělčích částech jezera. Bohu žel, opravdu zajímavý závod se konal na cca 7 místech v hlubší části jezera a postupem času bylo více než evidentní, že na některých místech není co řešit a spíše se bude jednat o náhodné záběry opravdu jednotlivých kousků ryb co se v těch místech haluzově zamotaly. Takto se podařilo chytit dvě ryby, jedna menší 6,5kg a jedna 15kg.

     Ač bych rád psal o všech a jejich přístupech, přejdu do těch míst, kde bylo co sledovat. Na hloubkách se rozjel velice zajímavý závod. Evidentní topky na hloubkách a přilehlé sektory začaly bojovat o místa nejvyšší. Podotýkám, že šířka v této části jezera přesahovala hrubě 300m a jestli si někdo myslí, že s montáží nahodí do půlky, nechám ho při tom. Realita je taková, že v Carp lize jsou závodníci schopni atakovat rekordní vzdálenosti, ale pokrýt svůj sektor nemohl dokázat odhozem nikdo. Tedy jednoduše zůstávala část „klidové zóny“, kde nebyly žádné montáže a ani vlasce. A právě tato skutečnost je v průběhu všech závodů tedy podle mě dost zásadní. Představte si, že při normálním chytání na vodách není tolik vlasců, nepadne tolik krmení a ani není takový pohyb na vodě. Kluci to samozřejmě ví a umí s touto skutečností pracovat a i z toho důvodu jsem viděl minimum člunů na vodě. Snad jen v případě vázky byli nuceni na vodu vyrazit, ale to jen z jednoho prostého důvodu, záchrany a vyproštění uvázlé ryby. Na klasických závodech se v případě povolení krmení vždy strhne masakr a většina do vody navalí krmení v domnění, že to tak být musí, aby měli šanci. Jenže ono jde hlavně o reagování na danou situaci a hlavně obsádku ryb a místa, kde se ryba nachází. Na hloubkách bylo vidět převalující se ryby, jenže Borek je relativně mladá soukromá voda a dám ruku do ohně za to, že taktiky z přerybněných soukromáku jsou pro tuto vodu krajně nevhodné. Celý závod byl zajímavý jednou, do očí bijící skutečností. Troufám si tvrdit, že přes obrovské zkušenosti většiny závodníků nikdo z nich nenašel jasný recept, jak pravidelně chytat cíleně ryby. Jednalo se neustálou improvizaci a hledání cest od počátku do konce závodu. Záběry přicházely často ve vlnách krátkých sérií a potom dlouho nic. Jako by se ryby dle svého zvyku snažily vyjet na jezero a v šoku z toho, co se děje, utíkaly zpět do klidu, kam nikdo nebyl schopen své montáže dopravit.

Na hloubkách se rvalo o bednu v podstatě jen pět týmů, ale bylo více než jasné, že do celkového pořadí mohou promluvit ještě dva týmy ze střední části jezera, kde se vyskytuje velká klidová zátoka, kterou měli v bezprostřední blízkosti. Tato zátoka, kde se nesmí chytat, se stala, stejně jako na hloubkách, útočištěm ryb kde našly potřebný klid. Bylo jen otázkou, kdy se ryby vypraví z relativně mělkého trdliště do jezera a kterou cestu kolem ostrova zvolí. Hned první večer se klukům u užšího kanálu podařilo vytěžit v průběhu necelé hodiny 4 ryby a potom nastala dlouhá pauza. Ryby byly z celého závodu evidentně tak trochu v šoku. Jistě, že znají vlasce a montáže, ale 72 po dobu dvou dní, je jistě nenormální situace.

     Kluci atakující přední příčky se neskutečně trápili. Předně bylo nutné na některých místech házet na hranice svých možností, jinde pořád zkoušet jiné prezentace. Viděl jsem od malých ploveček s mezibrokem po broček třeba až 15cm od háčku, ale také klasické montáže na dno. Možná i z bezradnosti, jak ten závod konečně rozseknout někteří nasekali zásadní chyby a vše vložili na jednu kartu s rizikem totálního propadu. Viděl jsem kluky na hloubkách, kteří v poslední sobotní večer vyjeli v povolenou dobu na vodu a místo plošně zasypali krmením. Tato taktika ale nevyšla a přes top místo, kde mohli v klidu dochytat bednu, si zajistili 18hodin bez jediného pípance. A stejně tak dopřáli klid udic svým sousedům. Veselé bylo sledovat, jak jeden z týmů vyčkal 10minut do konce povolené doby použití člunů ke krmení a potom teprve vyrazil na vodu prokrmit místo v části sektoru. Je to jednoduché, 150m se dá hodit montáž, když to člověk umí, ale boilies tam kobrou prostě nedostanete. Dost zásadní konkurent ze sousedního sektoru nemohl nechat tuto taktiku bez reakce a na hranici nafasování žluté karty vyrazil na vodu dvě minuty před koncem povolení krmení. Stihl to :o)

     Poslední noc a dopoledne už nepřinesla nic jiného než skutečnost, že o bednu bojuje jen pár týmů, no přesněji o zlato. Rozdíly byly neskutečně malé a šlo opravdu o každou rybu. Ani já jsem netušil, do chvíle než jsem vzal do ruky kalkulačku u součtu výsledků, jestli tým vyhrál zlato nebo je úplně bez poháru. V tomto ohledu byl závod neskutečný masakr až do samého konce. Dokonce bylo umožněno dvěma týmům zdolat rybu, která zabrala před závěrečnou sirénou. A jedna z nich rozhodla o konečném pořadí. Dlužno dodat, že i týmy z průplavů trdliště na středu jezera vytěžily, co bylo v jejich možnostech.

     Trochu mě mrzí, že i jiní top závodníci neměli možnost se této bitvy účastnit, ale jak jsem psal v úvodu. Kaprařské závody prostě nejsou běh na 100m a jejich výsledek často dost zásadně rozhodne už jen los. A aby toho nebylo málo, v současné Carp lize je velice málo týmů, co dělá zásadní chyby. Prostě ty lepší místa drapnou za pačesy a nepustí. Nezbývá mi než popřát klukům co blbě vylosovali šťastnou ruku v dalším kole závodu.

1.       místo – Němec, Kněžík, Richter – 104,44kg

2.       místo – Tomík, Bradávka, Hošek – 96,03kg

3.       místo – Ešpandr, Dosoudil – 94,54kg

    
Závěrem chci poděkovat všem klukům za super atmosféru a Jezera Borek za umožnění uspořádání 1. kola Carp ligy 2014 - 2015

Za Carp club ČR


Kocháč

Jezero Borek